Skip to content

S různými formami pojmu „láska“ se setkáváme každodenně: zdravíme svého partnera „lásko“ či „miláčku“. Jak často se však zamýšlíme nad tím, co tímto slovem opravdu myslíme?

LÁSKA JAKO 399. NEJPOUŽÍVANĚJŠÍ ČESKÉ SLOVO

Podobně často používáme grafickou podobu tohoto slova. Posíláme si srdíčka v smskách, fotíme se s partnerem na sociální sítě takovým způsobem, aby nikdo nepochyboval o tom, že se v našem případě jedná o tu pravou a nefalšovanou „lásku.“ Erich Fromm označuje druh lásky, která není prožívána přímo mezi partnery, ale zprostředkovaně skrz společné dojetí nad vnějším médiem (ať už jde o zmíněné fotky nebo romantický film), jako lásku sentimentální. Takováto láska podporuje pojetí vztahu mezi dvěma lidmi jako odcizeného „pracovního týmu“ zaměřeného na maximalizaci pracovního výkonu a minimalizaci pocitu osamělosti.

LÁSKA JAKO PATRIARCHÁLNĚ DEZINTERPRETOVANÝ POJEM

Za hyperreálně šťastnými obrázky se často skrývá bolestná realita. Každá třetí žena a každé desáté dítě v ČR má s pojmem lásky velmi odlišnou zkušenost. Děti, které zažívají od svých rodičů (většinou otců) fyzické násilí, mohou často slyšet, že „je to z lásky.“ Fyzické násilí mužů na svých partnerkách je omlouváno formulkou „dělám to, protože tě miluju.“ Pro tyto lidi je pojem láska zároveň něco, co bolí. Lásku však tvoří činy, ne slova. A takovéto činy rozhodně nemají s respektem a milováním nic společného.

LÁSKA JAKO SPIRITUÁLNÍ POTŘEBA

Šťastný vnitřní život je vytvářen uvědomělým prožíváním mezilidských vztahů, ne o jejich nahrazování konzumem. A nemusí se jednat jen o konzum materiálních statků a rádoby originálních zážitků, ale i o konzum duchovní (institucionalizované církve a náboženství, kde se duchovní okamžik stává povinností a prázdným gestem) a degradaci blízkého člověka na objekt konzumu, kdy se na něj díváme jako na „ono.“ Abychom jej byli opravdu schopní brát jako „Ty,“ nesmíme při pohledu do jeho tváře vnímat jednotlivé její aspekty jako barva očí a kůže nebo tvar rtů, ale vnímat, co stojí za tím, a nabídnout k setkání svoji vlastní tvář neskrývanou za pózami. Láska není nic automatického. Umění lásky je třeba se učit, a to vyžaduje aktivitu, disciplínu a sílu důvěřovat. Láska není kompatibilní s tržním hospodářstvím, protože platit domluvenou cenu je v opozici vůči milovat! Láska dává vždy víc, než je fér, víc, než někomu přísluší.

LÁSKA JAKO ENVIRONMENTÁLNÍ ZÁVAZEK

V době, již sami pociťujeme důsledky klimatické krize, je lásku třeba také vnímat jako cestu ke znovunavázání vztahu i k mimo-lidským druhům, které s námi sdílejí planetu. Láska v tomto pojetí překračuje antropocentrický přístup k životnímu prostředí. Dala by se přirovnat ke kritickému posthumanismu, podle kterého by se člověk měl učit novým způsobům soužití s ostatními druhy. Mluvit např. o „lásce k vodě“ dává v kontextu posthumanismu mnohem větší smysl než třeba o „lásce ke psům,“ protože voda cirkulující v ekosystému cirkuluje i našimi těly, a sdílíme ji tedy se všemi druhy.

LÁSKA JAKO ZÁKLADNÍ PRÁVO KAŽDÉHO ČLOVĚKA

Genderové menšiny a další příslušníci komunity LGBTQ+ jsou i v dnešní době za svoje přirozené projevy lásky napadáni konzervativní částí společnosti. To je logické, protože lesby, gayové, bisexuálové, transsexuálové, nebinární lidé, dominující ženy a podřizující se muži narušují samou svojí existencí patriarchální struktury společnosti založené na ekonomickém růstu. Podpora feministického konceptu lásky je důležitá, protože je také podporou systémové změny.

LÁSKA JAKO DRAMATURGIE

Mnoho diváků pociťuje „lásku k divadlu“ a ještě více divadelníků považuje divadelní tvorbu za „srdeční záležitost.“ Bez lásky k tvorbě bychom divadlo samozřejmě nedělali, ale nestačí nám pouze uspokojovat tuto potřebu. Láska je pro nás živým projevem angažovanosti, solidarity a úcty ke druhému, který není samozřejmostí a ke kterému je třeba se neustále navzájem povzbuzovat a učit. Snažíme se odkrývat falešné konzumní a spektakulární jevy, které jsou za ni patriarchální společností založenou na ekonomickém růstu vydávány. Láska někdy bolí, ale i to je potřeba ukázat. Divadelní umění vnímáme také jako iniciátor mezilidských vztahů. Sebepůsobivější inscenace zůstane divákovi v paměti několik měsíců, možná let. Mezilidský vztah, který si díky ní vytvoří, však může přetrvat i celý život – a může vést ke vzniku něčeho nového: přátelství, ideje, spolupráce – nebo nového typu společenského uspořádání.

Lásku potřebujeme všichni. Neboj se s námi zamilovat!

PARTNEŘI

Koridor UA z.s.  Buď Láska, z.s.  Kytary.cz  Skautský institut  Dominikánská 8  Holešovická šachta

KONTAKTY

Podpořit nás můžete skrze náš
transparentní účet: 2701687182/2010

tel. +420 737 138 935
miluju@divadlolaska.cz

FCB  INST